Pokud jste se už někdy setkali se slovním spojením ‘vysoká citlivost’, budete nejspíš (trochu/hodně/jakž takž) v obraze.
Pokud ho vidíte poprvé, stačí jej zadat do internetového vyhledávače a velká část titulků vás navede k určitému dojmu:
Vysoká citlivost není slabost nebo ostuda…
Vysoce citliví lidé vnímají svět i lidi kolem sebe [jinak], intenzivněji…
Vysoká citlivost je vrozená…citlivější nervová soustava… Atd.
A pak následuje druhá velká skupina článků přinášejících rady, jak s vysokou citlivostí pracovat, jak o sebe pečovat a jak je možné tento osobnostní rys vnímat ne jako slabost či ostudu, ale spíš jako výhodu, přednost a sílu…
Záměrem našeho textu není rozmnožovat informace o tomto tématu, vyšlo o něm ostatně velké množství (i v češtině dostupné) literatury. (Za všechny jmenujme zejména autorku odborné terminologie týkající se vysoké citlivosti, americkou klinickou psycholožku a výzkumnici Elaine N. Aron, dále pak americkou psychiatryni Judith Orloff, dánskou psychoterapeutku a farářku Ilse Sand a německého psychoterapeuta Rolfa Sellina.)
Důvodem, proč čtete tyto řádky na našem Rodinném centru Praha je to, že i mezi námi se najdou vysoce citliví (v populaci se ostatně nachází podle všeobecného úzu asi 20 % těchto lidí, podle nejnovějších studií E. Aron dokonce 25-30 %), a tak jsme se rozhodli otevřít (nejen) pro nás a naše klienty nepravidelný ‘Citlivý klub’, ve kterém bychom spolubyli a užívali si jemné (ale přesto intenzivní, jak je ostatně citlivým dáno), pomalu a volně plynoucí energie…