Venku sněží, překulili jsme se do druhého pololetí a již 10 měsíců žijeme ve stínu koronaviru. Bohužel se nezdá, že konec je blízko. Každý z nás zažívá zcela přirozené stavy deprese, naštvání, rezignace, odporu, zmaru, lítosti…

To všechno jsou emoce naprosto pochopitelné, ale bohužel nás oslabují nejen psychicky, ale především tím dostává zabrat i naše vlastní imunita a nemoc obchází.
Své negativní pocity můžeme vypustit různými destruktivními způsoby: seřvat děti, kopnout do stolu, být nepříjemná na prodavačku v krámě, buzerovat manžela kvůli kravinám. Zpravidla se pak cítíme ještě o kus hůř.
Kdesi jsem četla, že v čínštině se slovo krize skládá ze dvou znaků, a to je nebezpečí a příležitost. (Jedna studentka čínštiny mi úplně nepotvrdila, že to tak je, ale já se to snažím v hlavě tak mít.)
Tak jen pár nápadů, co za příležitosti se nám otvírá, pak své negativní emoce možná dokážeme překlopit a radostněji se nadechnout.
1) Je reálné nebezpečí, že naše děti školou povinné budou po letošku o dost méně vzdělané, ale jaká je pro mě příležitost/výzva naučit své děti spoustu věcí dle vlastní volby.
2) Všichni budeme o hodně chudší (to není nebezpečí, to je jistota) Kolik máme dnes zbytečností? Co považujeme za samozřejmé?
3) Zvykáme si žít s mnoha omezeními, je nejvyšší čas pečovat o svobodný prostor.
4) Valí se na nás hodně desinformací, je to příležitost pěstovat kritické myšlení.
5) Dětí tráví u počítače daleko víc času, než považujeme za správné, nejspíš začínají chápat, že počítač je na práci a také získaly spoustu nových dovedností v tomto druhu gramotnosti.
6) Většina z nás se může s někým potkat jen online nebo tak pracovat, určitě nás to přimělo vystoupit ze své komfortní zóny.
7) Nejedou vleky, vrátili jsme se k sáňkování a k tomu, že musíme vyšlapat kopec, abychom se svezli.
8) Nedá se nikam vycestovat, znova objevujeme krásy chalup, výletů po Čechách a doma přichystané svačiny.
9) Děti nemají každý den kroužek, možná konečně mají čas si v klidu hrát, tvořit, číst. (My s nimi)
10) Zcela jsme ztratili iluze sami o sobě, a to je ta největší příležitost se začít mít ráda taková jaká jsem se všemi chybami, rodičovskými i partnerskými přešlapy, kily navíc, nesplněnými předsevzetími, ale stále na cestě.
Vydržte! Jaro je na cestě. Snižujte laťku nároků na sebe i na druhé a dávejte na sebe pozor.